Městský ůřad Trmice

Hlavní informace

Písemná zpráva v r. 1305 uvádí, že Zvěst z Trmic počal dolovat cín na vrchu Krupé. Panství krupské s Trmicemi přijal od krále v léno Těm z Koldic. Jméno Trmice možno odvodit od slova utrmácený, jehož chůze není přímá, ale klikatá jako tok řeky Bíliny v těchto místech.
Nostitzové převedli r. 1664 právo trhové z Řehlovic na Trmice, a tak se staly Trmice poddanským městem. Tím však bylo porušeno mílové právo města Ústí, které si stěžovalo v Praze, ale nic nepořídilo. Kolem Trmic se rozkládaly vinice na ploše 26 hektarů. Žebráci dostávali k almužně zpravidla také doušek vína. Roku 1730 stál žejdlík vína (třetina litru) dva krejcary. V Trmících rozkvetlo tkalcovství. Pivovar ani cukrovar už nejsou v činnosti; zanikl i chov ovcí, ale v posledních letech se obnovuje. Od konečné stanice elektrické dráhy spatříme vpravo sešlý zámek z r. 1680, v němž meškal r. 1756 pruský král, když táhl s vojskem k Lovosicům.
Vlevo se rozkládá velký anglický park s mnoha vzácnými vzrostlými stromy, který nám připomíná park v Průhonicích. Je to především ztepilý strom gingo (jinan), kterých je v celé republice jen málo. Stromy gingo mají zvláštní tvar listů. Nejvíc byly rozšířeny na zemi v době Druhohor, kdy žili obrovští ještěři (saurové). V Číně a v Japonsku je uctíván jako posvátný strom chrámový. Nejstarší gingo jsou i 2000 let ba i více staré. Za dřevěným mostkem rozkvétá v polovině června Krásně urostlý liliovník. Na druhé straně parku najdeme olivu a všude parku jiné okrasné cizí stromy, zvláště mnoho druhů cizokrajných buků. Park se táhne až k tepelné elektrárně, která patří mezi největší energetické závody v republice. Spaluje uhlí z blízkého Dolu 5. květen, odkud se důmyslnou mechanikou převádí přímo do elektrárny přes železniční trať po visuté dráze 300 m dlouhé. Deset elektrárenských komínů chrlí husté kotouče dýmu a tuny popílku denně. Nové elektrické filtry budou ho zachycovat na 70%. Vyrobený proud rozvádělo již r. 1914 dálkové vedení o vysokém napětí do rozsáhlého území od Teplic až po Českou Lípu. Z trmické elektrárny vede přes Předlice nový parovod, takže se ve vnitřním městě rozmnoží počet domů s dálkovým vytápěním bytů, kanceláří, škol a obchodů. Až budou vybudovány nové elektrárny v západní části revíru, bude zastaralá trmická elektrárna celá přeměněna na teplárnu.
Za elektrárnou vyrostla ze spáleného uhlí vysoká halda škváry. Národní podnik Prefa začal z ní vyrábět škvárobetonové stavební tvárnice i velké panely, ročně pro stovky nových domů. Pro nosné zdi jsou určeny bloky až 12 q těžké a půl metru široké. Hlubinný velkodůl (40 m hluboký a se slojí v mocnosti až 13 m) nahradil už v minulém století velký počet drobných uhelných jam — oprámů, v nichž majitelé pozemků od druhé poloviny 18. století uhlí sami těžili a rozváželi koňskými potahy. Někdy musil forman „míle cesty i celé dny jeti, než povoz uhlí odbyl", nejvíce ovšem prodali v městě Ústí. Nyní všechno nerostné bohatství náleží státu, i když je pozemek majetkem soukromým.
První zpráva o dobývání uhlí na panství trmickém je z r. 1742. Avšak počátek organizované těžby uhlí dal teprve nový horní regál z r. 1789. Po r. 1830 se začínalo topit uhlím v továrnách, od r. 1850 na železnicích. V letech čtyřicátých bylo postaveno v ústeckém přístavu pod Větruší uhelné skladiště a uhlí se odváželo po člunech i za hranice, jeho potřeba rychle vzrůstala, dolů přibývalo, těžba se rozšiřovala a majitelé dolů a velkoobchodníci velmi bohatli. Avšak horníci prožívali těžký život v celém revíru (viz oddíl 54). Sociální vykořisťování českých dělníků zesiloval ještě národnostní útisk po celá desítiletí a na konci první republiky se proměnil v hrubý henleinovský teror. Utrpení i statečný boj trmických horníků v té době také prožíval Eduard Hončík, jak o tom vypravuje ve své knize „Třicet šest pod zemí". Mezi Trmicemi a Předlicemi byl otevřen povrchový důl. V nadloží má hlínu. Odkrytou uhelnou sloj, na níž jsou patrné vrstvy, vybírají elektrická lžicová rypadla a sypou uhlí do železničních vagónů. Velké stroje umožňují přeměnit nehluboký hlubinný důl na povrchový. V něm je těžba hospodárnější a uhelná sloj se vybere skoro úplně, kdežto při komorové těžbě v hlubinném dolu se vytěží jen asi 40 % uhlí. Místo bývalého nehospodárného rabování uhelných slojí v hlubině zavádí se šetrné vybírání celé sloje. A přitom roste výkon: V r. 1950 bylo tady vytěženo 141.212 tun uhlí a odklizeno 242 757 m3 zeminy (skrývky), ale v r. 1958 už se zvýšila těžba na 332 911 tun a skrývka na 1 238101 m3. Postupně bude vybraná jáma zavážena, aby devastovaný (znehodnocený) pozemek byl vrácen zemědělství.
Od 9. září 1996 jsou Trmice městem